Dětství jsem prožila zčásti v drsném nejmladším městě republiky v Havířově a zčásti na samotě u lesa v Albrechticích u Českého Těšína.

V Praze na FF UK jsem vystudovala češtinu a český znakový jazyk (tomu se profesně nevěnuju, ale moc ráda chodím na různé kulturní akce českých Neslyšících). Na DAMU jsem ve dvouletém programu přicházela na to, jak pojímat pedagogiku kreativně, a měla jsem úžasnou možnost zažít takové formáty, jako pana Vyskočila, paní Fryntovou nebo paní Kratochvílovou, čehož si moc vážím.

Psaní jsem trénovala třeba i v kurzu tvůrčího psaní na FF UK.

I když jsem (tak jako většina autorů) psávala od mala (třeba pohádky do církevního časopisu nebo v kurzu mladých novinářů), ambici vydávat knížky jsem neměla, knížky si spíš našly mě.

Když jsem na prosbu své kamarádky, učitelky ve školce, psala příběh pro děti, přišel od vedení nakladatelství, kde jsem pracovala, impuls k vydávání původních dětských knížek. Zdálo se mi jednodušší začít něčím, co už je rozpracováno... a tak se začala připravovat moje první kniha pro děti Vymetkout a záhada prázdného pokoje. Kdybych tak tušila, kolika to dá práce!

Rukopis obdržel v inkognito posudkovém řízení pěkné hodnocení, a tak se rozjel kolotoč úprav, oprav a chystání.

Ukázalo se ovšem, že mě to pracné povolání baví a že mé výsledky zjevně baví i malé čtenáře, a tak už je na světě osm dětských knížek. Moje dcera mezitím trochu vyrostla, a rukopisy mých knížek prvního čtení už nehltá tak jako dřív, naštěstí je mi ale skoro vždycky ochotna poradit, když se dostanou do úzkých. Díky, Aďo!

Říkáte, že to je sice hezké, ale vás zajímalo úplně něco jiného? Klidně mi napište nebo mrkněte na záznamy rozhovorů.

Přeji pěkné čtení bez mračení.

Vaše Vlaďka