Jak jinak se dá tzv. autorské čtení udělat, aby to nebylo jen o předčítání a ptaní a děti odcházely s větším zážitkem? Často stačí jen funkční nápad a malá rekvizita...
Jak děti nadchnout pro čtení? 👀 📖 👂
Někdy stačí jen jednoduchý nápad se snadnou realizací. ➡ Na této fotce z knihovny ve Zdíkově to sice vypadá, že jsme si jen povídali, ale zdání klame. Moje knížka prvního čtení Vymetkout a záhada prázdného pokoje začíná tím, že dva kamarádi najdou v rohu pokoje dopis nadepsaný zlatým písmem... 📜 a přesně takový zdíkovští předškoláci hledali, našli, otevřeli, prohlíželi a tohle úvodní hledání, kdy se stali součástí příběhu, odstartovalo celý navazující program. Děti byly do programu ponořené a nadšení bylo znát, což nám s paní knihovnicí Magdou Kubišovou udělalo velkou radost. 😊
Ozkoušela jsem tento scénář už hodněkrát a zatím vždy vyšel.
Co dělám, když přicházím už do třídy plné dětí? Jak se jim v rohu objeví onen tajný dopis?
Občas holt bývám trochu nervózní (nebo má takovou potíž moje nakladatelská chobotnička, kterou často vozím s sebou). No a na nervozitu mi pomáhá, když se děti na chviličku otočí, aby na mě neupíralo pohled tolik párů očí. Žáci jsou moc hodní a vždycky mě podpoří.
A co děláme, aby se děti při hledání dopisu nepřerazily? Hrajeme si třeba na lenochoda, který si dal kafe, takže není ani úplně pomaloučký jako v té známé animované pohádce, ani úplně rychlý.
A co mají děti podle mě nejraději? Když se můžou pochlubit se čtením a taky nějakou tu větičku z mé knihy ostatním přečíst.
Společně hádáme hádanky, vymýšlíme rýmy a také syčíme jako hadi. Proč?
To se dozvíte v knize. Příjemné počtení přeji!
Vlaďka